V pondělí 21. února se studenti 4. A zamysleli nad tématem Můj vztah k mateřštině. Češtinář by očekával stěžování si, oplakávání, že studenti musí psát diktáty, jazykové testy, slohové práce, ale z jejich prací jsem vyčetla opak. Samozřejmě byly tam i nářky nad psaním velkých a malých písmen, určováním vět hlavních a vedlejších (Adél). Ale někteří se vyznali z lásky k češtině: Na českém jazyku se mi nejvíce líbí jeho rozmanitost, obzvlášť mě baví poslouchat rodilého Ostravana a Pražana (Nela). Další uvedl, že má češtinu z celého srdce rád, i když angličtina je jeho oblíbeným jazykem. Čeština je u Filipa na prvním místě! U některých se objevil i patriotismus, láska k zemi, jejíž lid mluví nejkrásnějším jazykem na světě (Adéla). Dokonce jsou i takoví studenti, kteří mají jasný cíl – studovat češtinu (Julie). Metaforicky se o jazyce vyjádřila Terka: Kdybych měla svůj vztah k mateřštině vyjádřit, řekla bych, že je stejný, jako bývá mezi sourozenci. Občas si úplně nerozumíte, občas se pohádáte, nakonec se usmíříte, ale hlavně byste je nikdy na světě nevyměnili… Z prací studentů 4. A je cítit, že by češtinu za nic nevyměnili.
M. Vávrová