Dne 8. června 2022 se zájemci z hranického gymnázia a základní školy z Lipníka nad Bečvou podívali za hranice České republiky, a to do Polska. Přesněji do měst Krakowa a Osvětimi.
Cesta začala časně ráno a už v 9:30 posádka autobusu vystoupila v Krakowě. Po tříhodinové cestě mohla exkurze a prohlídka města začít.
Naší průvodkyní byla paní učitelka ze zmíněné základní školy. Provedla nás celým městem a poutavou historickou přednáškou nám zpříjemňovala cestu. V Krakowě jsme viděli místní legendární Wawel na břehu řeky Visly. Wawel je vrch, na kterém se tyčí katedrála sv. Stanislava a Václava a Královský hrad, jenž všechny ohromil svou majestátností. Hned po několika minutách nás však zasáhlo nepříjemné počasí v podobě extrémně silné bouře, která donutila vytáhnout deštníky i ty největší otužilce. Bouře naštěstí trvala jen půl hodiny a po zbytek prohlídky již bylo jen zataženo. Po vydatném obědě následovala, už ne tak optimistická exkurze do koncentračního tábora v Osvětimi.
Po delším čekání na autobus atmosféra zhoustla. Před zraky všech se zjevila budova koncentračního tábora a bylo jasné, že teď musí jít humor stranou. Temná atmosféra se jako obláček vznášela nad hlavami všech odvážlivců, kteří se na toto historické místo vypravili. Nasadili jsme si sluchátka a s hlubokým povzdychnutím jsme prošli pod známým půlkruhem s nápisem „Arbeit macht frei“. Od míst, kde věznění lidé dostávali bídný příděl potravy, až po místa čpící zmarem těch, kteří dostávali brutální tresty za téměř přehlédnutelné prohřešky, jsme jako myšky potichu prošli areálem. Nejvíce na nás zapůsobily typické vitríny s pozůstalým majetkem vězněných, například stovkami bot, brýlí či kožešin, které si do tábora přivezli.
Po této dechberoucí exkurzi následoval přesun do druhé části tábora jménem Březinka. Tento tábor měl mnohem horší, chmurnější poslání. Byl to tábor vyhlazovací. Ikonická příjezdová trať se před námi tyčila a nádražní ostrůvky kousek za ní připomínaly osudy tehdy ještě nic netušících lidí, kteří hned po příjezdu museli podstoupit dělení a slabší jedinci byli hned posíláni do plynových komor. Po pravé straně byly postaveny příbytky, které však připomínaly spíše nekvalitní přístřeší pro koně či dobytek. Neizolované místnosti, v kterých v zimě bývalo i kolem bodu mrazu, vyzařovaly tolik negativní energie, že se v ní nikdo z naší skupiny moc dlouho nezdržel. Po prozkoumání prostor dalšího stavení jsme se s úctou s místem rozloučili a vydali jsme se na cestu domů.
Zážitek to byl pro nás velice temný, avšak také velice poučný. Výlety jako tento člověka naučí si vážit i toho mála, co má.
Za studenty gymnázia Martin Jakubíček, 3. A
